Kožní potíže a můj kožní příběh

Jak opravdu uzdravit kůži bez nesmyslných a drahých krémů, toxických vitamínů a bez scestného vysazování cukrů.

Rozhodla jsem se vydat článek o kožních problémech, ale spíše to pojmu jako mou osobní zpověď. Cítím potřebu napsat tento můj příběh, který trvá už přes 16 let, protože může někomu pomoci. Akné, ekzémy, všelijaké dermatitidy a další kožní potíže vnímám jako téma velmi časté, ale nikdo o tom raději nechce mluvit. V některých případech se lidé ocitnou v péči dermatologů, což většinou není výhra. Mnozí se raději schovávají a trpí o samotě, což je i můj případ. 

I když nadávám na sociální sítě, především jako na žrouta času, tak jsem vlastně ráda, že zde lidé otevírají svá bolavá témata, která by v sobě jinak dusili. Ostatní se stejným problémem tak mohou zjistit, že na to nejsou vůbec sami. Sdílení je totiž mocný lék. V době, kdy já měla největší problémy, tak sociální sítě ještě moc nefrčely a sdílení kamarádkám tenkrát nepřicházelo v úvahu. Ale to přičítám tomu, že jsme byly vychované spíše emoce potlačit než projevit.

Tento článek se tak stává léčivým článkem nejen pro mě, ale i pro někoho dalšího se stejným problémem. Dlouhých 17 let žiji s ošklivými kožními problémy. Ty malé kopřivky v dětství nepočítám. Od mých 16 let jsem chodívala hodně zahalená, občas jsem si říkala, co já bych dala za burku. Ale většinou jsem to řešila dlouhými rukávy a kalhoty. V létě jsem se snažila chodit ven většinou až na večer. Krátké kraťásky, sukni, tílko, nedej bože plavky, to byla noční můra. To jsem si dovolila výjimečně, když byla kůže alespoň částečně zahojena.

Asi bych se neodhodlala tento článek nikdy vydat, nebýt článku u Veroniky Hurdové (Krkavčí matka), která si procházela stejným problémem a vlastně mi přišlo, že píše o mě. Pak také u zakladatelky Biorythme, která tímto trpěla 20 let a má také moc krásný a léčivý článek. Tohle čtení mi opravdu dodalo odvahu sdílet i ten můj kožní příběh. Osobně se mi nesmírně ulevilo, že v tom nelítám sama. V mém okolí jsem poznala jen minimálně lidí s takovou pletí, co mám já. Přesněji jen jednu. Věřím, že můj článek dodá odvahu dál.

K mé hroší kůži, která se poté vybarvila v nehezké dermatitidy nejspíše přispělo i mé dětství, kdy se mi občas ukazovaly ekzémy v podkolenních jamkách nebo kopřivka na hrudníku. Byla jsem samorost, tak jsem si musela vytvořit hrubou kůži před vnějším světem, abych to tady sama zvládla. Můj celý příběh si můžete přečíst zde.

Teď začnu až s příběhem, kdy mi opravdu začaly velmi ošklivé kožní problémy. Bylo to v mých 16 letech, někde mezi 1.-3. dávkou na slavné „hapevečko”. Asi to byla poslední tečka a tělo už mi to dalo jasně najevo. Bohužel vnímat ho a poslouchat jsem začala teprve před nedávnem.

V té době jsem si všímala, že se mi nejprve na stehnech dělají zanícené pupínky, které se ozývaly svěděním. Někdy to byly zase bolavé velké červené boule občas 1-2 cm velké, takže nic hezkého. Bohužel se to rozšířilo všude možně po těle, na lýtka, paže, občas na dekolt, obličej, záda. Ty svědivé pupínky jsem si pravidelně rozškrábala, díky čemuž jsem měla neustále nějaké strupy a následně jizvy. Jeden známý mi v létě řekl, že vypadám, jakoby mě postřílel kulomet. To v hlavě 17 leté holky zůstane. Samozřejmě jsem se od té doby oblékala tak, abych nejlépe vše zakryla. Co se týče bazénů, saun, koupališť apod. To bylo pro mě dlouho tabu.

Zajisté, že jsem se začala patlat nesmyslnými a drahými krémy, make-upy, vším možným i nemožným na akné. No, ale bylo to horší a horší. Vždy jsem věřila, že další rok už to mít nebudu, že se to zahojí a už se to neukáže. Po 16-17 letech jsem to vzdala. A to byl ten přelomový okamžik, ke kterému se ještě vrátím.

Zde vyplivnu mé pocity. Koho to nezajímá, asi může přestat číst, ale ráda bych tyhle pocity ze sebe dostala i touhle formou. Nikdy nikomu jsem o tom neříkala. Možná kamarádi a kamarádky měly nějaké ponětí, že mám horší kůži, ale asi nikdo nevěděl v jak hrozném stavu je. Nešla jsem nikdy ani za odborníkem. Za nikým. Dusila to v sobě. Občas jsem byla na totálním dně, kdy jsem se z hloubi duše nenáviděla. Dokonce jsem se párkrát jemně řízla do zápěstí. To jsem byla s kamarádkou v EMO módě a kdo se neřezal, jakoby nebyl. Naštěstí jsem na to neměla „koule”, takže jsem v tom nijak nepokračovala. Pár malých jizev na zápěstí a vypálené místo od cigarety mi to však připomíná. Už se tomu spíše směju, jaká trubka jsem byla. Ale duše v dospívání je velmi křehká a ta moje si to chtěla zkusit. 

Myslím, že nikdo neviděl jakými problémy si procházím. Vždy jsem byla za tu usměvavou, která nezkazí žádnou srandu. Často jsem utíkala z této reality k alkoholu a dalším lehkým drogám.  Bylo to vysvobození, kdy jsem přestala alespoň někdy myslet na mou kůži. Dnes se sama sobě klaním, že jsem to vydržela takhle dlouho.

Zasahovalo to velmi mou psychiku, mé sebevědomí, nemohla se na nic pořádně soustředit. Vnímala jsem jen bolest po celém těle z těch boláků a rozškrábaných pupínků. Měla jsem pocit, že na mě všichni zírají, že jsem hnusná a chtěla jsem být jen sama doma, nebo aby pršelo, aby byla zima, abych se mohla celá obléci. Styděla jsem se, nenáviděla jsem se. Záviděla jsem všem holkám, které ani nevěděly, co to pupínek znamená. Jak napsala Veronika Hurdová „hladkopleťačky”. Ty mě fakt vytáčely😁.

A jestli vás zajímá, jak jsem to měla s partnery, tak se klidně podělím. Paradoxně jsem o muže neměla nikdy nouze, ale svlékat se, tak to byla moje další noční můra. Odličovala jsem se až se zhaslo a stejně tak ráno jsem se běžela okamžitě namalovat. Ani já sama jsem se kolikrát do toho zrcadla nemohla na sebe podívat.

Za ty roky se to se mnou tak zžilo, že se škrábu už nevědomky. Bezmyšlenkovitě hledám na obličeji a na těle pupínky, které můžu seškrábnout. Tělo se brání tak, že vytvoří další. Je z toho začarovaný kruh. 

Fáze hojící

Nejdříve mě vůbec nenapadlo, že by to mohlo být ze stravy. O problematice lepku, nebo že vak.cíny nejsou úplně zdraví prospěšné jsem se dozvěděla až v mých cca 26 letech, ale to jsem ještě hodila dost za hlavu. Stále mé zdravotní problémy nebyly natolik silné, aby mě přesvědčily k nějaké změně. 

Probuzení přišlo až po roce chronických zánětů močového měchýře. Každý měsíc se mi vracely velmi bolestivé záněty, kdy jsem močila krev. Jelikož to byla vždy tak prudká bolest, vyhrkly mi i slzy do očí a prosila jsem, že už nechci další návštěvu wc absolvovat. Tohle trápení jsem ukončila pokaždé antibiotiky. 

Konečně po roce mě napadlo hledat pomoc jinde. Na záněty mi velmi rychle zabrala akupunktura s bylinkami. Na několik let jsem i vysadila cukr, změnila několikrát stravu, vysadila lepek, vysadila mléčné, dělala si zelené pitíčka, vitamíny, kolageny, vyhýbala se smaženému, průmyslově zpracovaným výrobkům, ale kožní problémy dalších 5 let zůstaly stejné. Byla jsem už docela zoufalá, že mi nic z těch doporučovaných rad nezabírá.

Až jsem narazila díky mamce na Elišku Slukovou a prometabolickou stravu. Dočetla jsem se, že bílý cukr je zdravý. Docela jsem to nechápala a nechtěla se přes to přenést, vždyť bílý cukr může za všechno, je to jed. Zkusila jsem tedy začít pomalu sladit a přidávat jednoduché cukry do mých jídel, především ovoce. Ráno si dám do kakaa 4 kostky cukru, do kávy taktéž, někdy netroškařím a dám si klidně 5. Nebojím se k tomu osladit oběd a ještě si udělat velmi sladký kompot. Zázrak. Má kůže na těle se téměř uzdravila. Samozřejmě nestačí jen přidat cukr. Nejprve se musí uzdravit metabolismus, aby cukr mohly buňky plně využít. Čtěte dále.

Vždy jsem pak ještě viděla zlepšení po kvalitním dlouhém spánku, u moře a na slunci. Když jsem byla mimo mé zrcadlo a nebyla jsem sama. V tyto chvíle jsem se nemohla ňoupat a škrábat. Kůže se tak mohla hojit. Zabírá mi přímá aplikace hovězího loje na kůži. To je zázračný krém. Nikdy jsem neměla tak hladkou kůži jako po hovězím loji.

Velmi tedy vděčím Elišce Slukové a její propagaci prometabolické stravy. Kromě přidání zmiňovaných jednoduchých cukrů do stravy jsem vyměnila kvantitu za kvalitu. Zaměřila jsem se na skutečné bio potraviny a vyřadila ty průmyslově zpracované. Živočišné produkty kupuji od malých farmářů, nebo s bio certifikací, či grass fed. Vysadila jsem PUFA tuky (omega3, omega 6), tedy rostlinné a rybí oleje, kromě kokosového a olivového. Zařadila naopak nasycené tuky opět v kvalitě bio/grass fed. Lepek také nejím a celkově to nepřeháním ani se škroby. Konečně vím, že zelenou zeleninu do sebe nemusím cpát, protože není tak zdravá, jak se do nás horem spodem tlačí. Obsahuje spousty antinutrientů, oxalátů atd., což ve větším množství tělu neprospěje. Stejně tak moderní zelené chlorelly a ječmeny. Zeleninu si dám raději vařenou a spíše se zaměřuji na kořenovou zeleninu, občasně rajčata, papriky, okurky, dýně, cukety, fenykl a to je asi ze zeleniny vše. Snažím se, aby každé mé jídlo obsahovalo všechny makronutrienty s největším zastoupením jednoduchých cukrů (ovoce, med, mléko, javorový sirup, cukr, mrkev, džus, kompot, marmeláda..). Pokud cukry nejíte zařazujte postupně a pomalu.

Děkuji také mému frekvenčnímu terapeutovi Healy, který mi několikrát týdně už více jak půl roku ladí kožní buňky směrem ke zdraví. Jsem si jistá, že má na uzdravení mé kůže také co dočinění.

Zde bych vyzdvihla i ten přelomový okamžik, kdy jsem to vzdala. Mé dermatitidy mají svou příčinu také v emočních konfliktech nejen z dětství, ale i z dospělosti. Skrze dermatitidy se mi tyto emoční konflikty hojí. Když jsem to konečně vzdala a přijala, že to tak prostě je a možná s aknózní pletí i zemřu, mohl se proces hojení dokončit. Přestala jsem k tomu mít odpor a nedávala tomu pozornost. V této chvíli už to nemohlo posilovat, pouze mizet. Přece jen existují větší problémy a jiní by se mým problémům opravdu vysmáli. Nejspíše i má postižená sestra, kdyby to chápala a uměla to říct. Tímto jako bych to propustila a emoční konflikt po letech vyřešila. Na emoční konflikty které se promítají na kůži si nechám další článek. Těště se na druhý díl.

Samozřejmě pak všechno v ucelené formě najdete v eBooku UDRŽ SE NA FREKVENCI ZDRAVÍ.

• Je striktní dodržení zdravé stravy nutností?
• Jaké emoční konflikty ovlivňují štítnou žlázu?
• Proč by měl každý pečovat o zdraví své štítné žlázy?
• Kožní problémy z pohledu (jiné psychosomatiky) Germánské nové medicíny
• Kožní potíže a můj kožní příběh